Projekt POKOS navštívil děti v Jižních Čechách

Pracovníci odboru komunikace MO završili pro tento školní rok prezentování projektu POKOS na školách. S nastupujícím teplejším počasím se od května zaměří na akce na veřejnosti, jako jsou dny otevřených dveří u vojenských útvarů, dětské dny s armádou nebo oslavu 30. výročí založení Armády ČR na pražské Náplavce. Po prázdninách se do škol zase vrátí a ve spolupráci s vojenskými útvary budou navštěvovat školy v jednotlivých českých regionech.

Společně s vojáky 15. ženijního pluku z Bechyně zavítali koncem dubna za dětmi do Třeboně a Kardašovy Řečice v Jižních Čechách. Během akcemi nabitého dopoledne děti například zjistily, že existují různé stupně krizových stavů a v případě, že by v jejich důsledku musely opustit své domovy, budou už vědět, jak si sbalit evakuační zavazadlo a co do něj vzít. Poznaly, jakou pomoc mohou od vojáků očekávat při nejrůznějších mimořádných událostech a naučily se, na jaké složky se rozděluje Armáda České republiky. A určitě už budou vědět, co dělají ženisté.

Úkolem ženistů je zadržet postup nepřítele

Práci svého útvaru jim přiblížil kapitán Tomáš Harastej: „Naše práce je specifická v tom, že musíme umět vlastně všechno. Ženista je od slova inženýr, jsou to tedy ti, kteří budují a opravují cesty i mosty, zneškodňují nástražné výbušné systémy nebo překonávají překážky. Jejich úkolem je příprava území k obraně země – v případě ohrožení staví zátarasy, zákopy, zdržují postup nepřítele.“ Vysvětlil také žákům, co znamená zkratka EOD, kterou mají někteří bechyňští vojáci na rukávové nášivce: „EOD – Explosive Ordnance Disposal – jedná se o pyrotechnickou jednotku, která stojí pravidelně tváří v tvář improvizovaným výbušným systémům, nevybuchlé munici a jiným útokům a hrozbám. A naši pyrotechnici je dokážou bezpečně zlikvidovat.“

Pyrotechnický oblek je nezbytnou výbavou pyrotechnika

Vojáci přivezli svá bojová vozidla a děti si je mohly důkladně prolézt a prohlédnout. Hned vedle nich byly připravené pyrotechnické prostředky, včetně robota a speciálního ochranného obleku: „Tento pyrotechnický oblek váží 40 kg, ale ty novější, modernější už jen 25 kg,“ vysvětlil nadrotmistr Elexhauser a pokračoval: „Je tvořen z materiálu, který je odolný vůči ohni, uvnitř je kevlar, který tlumí účinek tlakové vlny, ohně, teploty a zároveň zachytí letící předměty, jako jsou střely z pistole nebo střepiny z výbuchu. Kdyby metr ode mě vybuchl ruční granát, přežiju. Budu mít jen lehce potrhané látkové části, na sobě jen nějaké otlačeniny.“

Roboti – prostředky odstupné manipulace

Velké nadšení žactva samozřejmě vyvolal robot. Děti se od pyrotechnika Elexhausera dozvěděly, jak tento prostředek takzvané odstupné manipulace pracuje: „Některé jsou tak malé, že podjedou i pod autem. My ho na dálku pošleme k podezřelému místu a on za nás udělá potřebnou práci, kterou bychom jinak museli dělat vlastníma rukama a ohrožovat tak své zdraví i život. S pomocí robota jsme schopni na vzdálenost 200 – 300 metrů například rozebrat tašku, posunout podezřelý předmět nebo tam dovézt trhavinu a řízeně to explozí zničit. V případě potřeby je robot schopen popotáhnout i člověka kousek po zemi.“

Děti se učily přežít v přírodě i jak podat první pomoc

Všechno, co děti viděly, si také mohly vyzkoušet. Na stanovišti přežití v přírodě rozdělávaly oheň bez sirek, orientovaly se v mapě a hledaly cestu domů. Vyzkoušely si také, jak lze postavit přístřešek a jak bezpečně přenocovat v přírodě. Co jíst a jak získat nebo připravit pitnou vodu i v místech, kde zrovna není k dispozici. Na zdravotnickém stanovišti si všichni mohli natrénovat masáž srdce, která může zachránit život. Mimo to se naučili obvazovat poranění, dopravit zraněného na improvizovaných nosítkách k nejbližší pomoci a další důležité kroky první pomoci. Kromě toho všeho si děti odnesly zkušenost, kterou shrnul kapitán Harastej: „V armádě je naprosto nutné, aby jeden druhému naprosto věřil. Armáda podporuje soudržnost, týmovost, důvěru a přátelství. Lidé musí přijmout zodpovědnost za sebe i za své kolegy. A to je právě to, co se mi na práci v armádě tolik líbí.“

Autor: Eva Zítková