Vojáci 4. brigády rychlého nasazení zaujali studenty střední školy v Sokolově

02.jpg
  • 30.1.2017
  • Daniela Hölzelová

Jak zachránit kamarádovi život, co dělat při chemickém útoku nebo jak žijí naši vojáci na základnách v Afghánistánu. Tyto a další zajímavá témata si připravili v pátek 27. února elitní vojáci 4. brigády rychlého nasazení ze Žatce v rámci programu POKOS pro studenty Střední živnostenské školy v Sokolově.

„Tato střední škola je historicky první střední školou, kde jsme spolu s vojáky představili program POKOS,“ informuje Daniela Hölzelová z odboru komunikace Ministerstva obrany ČR. „Na základních školách probíhá tento úspěšný projekt už několik let, nyní jsme ho ale rozšířili i na studenty středních škol. Jsme si vědomi, že tato cílová skupina je náročnější, a proto se snažíme se studenty o jednotlivých tématech především diskutovat. Program jsme také v mnoha směrech rozšířili například o bezpečnostní systém státu a jeho výkonné prvky a nově jsme zařadili fungování mezinárodních organizací jako Evropské unie, NATO, OSN nebo OBSE.“

Studenti i pedagogický sbor byli z výuky vojáků nadšeni

Pedagogové Střední živnostenské školy v Sokolově byli z vojáků nadšeni. „Žáci si dnes se určitě rozšířili povědomí o české armádě, ale také dostali informace, jak se například chovat při živelných katastrofách nebo jak poskytnout první pomoc,“ říká Jana Provázková, učitelka sokolovské Střední živnostenské školy a dodává, že o prezentaci budou žádat i v dalších letech pro nové studenty.

„Do školy přijeli naši chemici a zdravotníci ze 41. mechanizovaného praporu ze Žatce. Svoji prezentaci tu měl i účastník zahraniční mise v Afghánistánu a také jsme studentům představili výstroj a výzbroj, aby měli představu, čím naše brigáda disponuje,“ informuje kapitán Milan Němec, tiskový a informační důstojník 4. brigády rychlého nasazení a dodává, že oproti základním školám zde vojáci zaznamenali cílenější dotazy zejména na to, jak se dostat do armády, jaké musí mít předpoklady, jak vypadají vstupní testy a kde se vůbec mohou k armádě přihlásit. Ale zajímalo je také, jaké vojenské profese vůbec existují.

Zdravotníci, chemici i účastník mise v Afghánistánu

Vojáci z 3. mechanizované roty 41. mechanizovaného praporu, kteří studentům prezentovali praktické ukázky první pomoci, přiznali, že děti na základních školách jsou na tom s vědomostmi ze zdravotnické přípravy daleko lépe. „Je to způsobeno i tím, že na základních školách probíhají kurzy první pomoc a v rámci výuky to pak děti prakticky probírají,“ konstatuje mladší zdravotnický záchranář, rotný Michal Doubek. „Na střední škole se pak tyto vědomosti už neprohlubují a studenti to zapomenou. Ale oproti těm menším, u těch starších dochází v rámci jejich aktivit k častějším úrazům, kdy správné a rychlé poskytnutí první pomoci může zachránit život třeba kamarádovi. Sami se tu dnes přesvědčili o tom, že jen pěti až sedmiminutová masáž srdce dá docela fyzicky zabrat.“

V další hodině představili vojáci studentům protichemickou ochranu. Co je to sarin nebo yperit, jak se chovat při atomovém výbuchu nebo jak se člověk cítí v ochranném obleku s maskou. „Rozdíl mezi dětmi základní školy a středoškoláky prakticky není, žádný, z jejich dotazů se hned pozná, kdo se tomuto tématu věnuje a má nějaké znalosti a kdo o tom neví vůbec nic,“ říká rotný Jaroslav Chmelař z velitelské roty radiačního a chemického průzkumu.

Největší zájem studentů na sebe strhnul rotný Jan Johanides v pouštní uniformě z 2. mechanizované roty 41. mechanizovaného praporu, účastník dvou zahraničních misí v Afghánistánu. „Dnes tady mám premiéru a zájem studentů je fantastický. Zajímají se, jak žijeme na základnách, jaké je tam počasí, co tam děláme ve volném čase. Ptali se i na postavení žen v Afghánistánu, ale padl třeba i dotaz na alkohol nebo drogy,“ usmívá se rotný.

Super nápad, jak představit armádu

Všichni studenti hodnotili vystoupení červených baretů s nadšením. „Je to super nápad, jak představit armádu, ale je to zároveň možnost si všechno vyzkoušet a zeptat se na spoustu věcí,“ svěřil se Dominik Beránek, student třetího ročníku školy, který si vyzkoušel ochranný protichemický oblek. „Obléknout si ho a nasadit si masku je docela fuška a doufám, že to nikdy nebudu muset použít. Ale jsem moc rád, že jsem si to dneska vyzkoušel.“

„Vojáci mají ve školách u dětí a studentů velký úspěch a pedagogové to jen vítají,“ dodává závěrem Daniela Hölzelová. „Školy se hlásí ze všech koutů republiky, a protože o program měly zájem i střední školy, rozšířili jsme náš projekt i na ně.“